Pražské S'-ču > styly
Jiangnan sizhu (Ťiang-nan s'-ču) "hedvábí a bambus z kraje na jih od Dlouhé řeky" je žánr čínské tradiční instrumentální hudby.
Název žánru poukazuje ke složení ansámblu převážně ze strunných a dechových nástrojů - struny se v Číně vyráběly z hedvábí, flétny a ústní varhánky jsou zase z bambusu.
Výraz sizhu je doložen v pramenech nejpozději z dynastie Han a v průběhu historie označoval různé styly hudby pro podobné nástrojové kombinace jako Jiangnan sizhu. Jiangnan sizhu se však jako samostatný žánr čínského městského folklóru zformovalo až na přelomu 19. a 20. století v bouřlivě se rozvíjející Šanghaji. Základem repertoáru se staly sady lidových melodií, které si imigranti přinesli převážně z okolního venkova při ústí Dlouhé řeky.
Hudebníci Jiangnan sizhu jsou hudební amatéři různých profesí, často vzdělaní. Jsou organizováni v klubech, které se scházejí ve stálý čas zpravidla jednou týdně. Jamy se nápadně podobají irským, hraje se kolem stolu, jenom při nich obvykle neteče pivo, ale čaj.
KTČH chce navázat na Shanghaiské tradice nejen melodicky, ale i eticky. Je otevřený všech zájemcům o čínskou tradiční hudbu bez rozdílu pohlaví, věku, rasy a národnosti, hierarchie uvnitř klubu je určena pouze hracími schopnostmi a zkušenostmi, jakož i tradiční hierarchií nástrojů.
Diskografii k žánru Jiangnan sizhu naleznete zde.