Čínská hudba cz

Sizhu znamená "hedvábí a bambus", tedy materiály tradičně používané při výrobě hlavních nástrojů (dnes už často nahrazené modernějšími s podobnými vlastnostmi).

Název ansámblu tím odkazuje k jedinečné témbrové struktuře hudby povstávající s nezaměnitelných hlasů tradičních nástrojů: příčné bambusové flétny dizi, čtyřstrunné loutny pipa, dvoustrunných housliček erhu, cimbálu yangqin a dalších nástrojů.

Obsazení v ansámblu je však proměnlivé, možná jsou dua, tria, kvarteta, až po větší ansámbl v počtu kolem 10 hráčů.

Jak by asi v sizhu zněly zobcovky, příčky, housle nebo kytary? ;)

Příčná bambusová flétna dizi (ti-c', čti tý-dz)

Příčná bambusová flétna dizi má poměrně pronikavý tón, kterému propůjčuje bzučivé ostří membránka z rákosového stvolu.

Kvůli svému výraznému zvuku a efektním ozdobám je dizi jedním z vedoucích melodických nástrojů ansámblu Jiangnan sizhu.

Tento nástroj je poměrně snadné obstarat. Pro hráče na příčnou flétnu bývá přechod na dizi hračka!

Dvoustrunné housličky erhu

Charakteristický zemitý a nosový témbr housliček erhu jde na vrub membráně z hadí kůže, kterou je potažen bubínek rezonátoru.

Na rozdíl od houslí nemají erhu hmatník - struny jsou napnuté ve vzduchu, výška tónu se mění lehkým dotykem prstů levé ruky.

Smyčec je protažený mezi dvěma strunami - vnější stranou žíní se hraje na vnitřní strunu a naopak.

Na tento nástroj je možné zajistit výuku.

Loutna pipa (pchi-pcha)

Loutnové nástroje byly v průběhu histroie pravděpodobně všechny do Číny importovány ze západněji položených oblastí. Loutny charakteristicky hruškovitého známé jako pipa (pchi-pcha) se po Číně rozšířily zřejmě v prvních staletích po Kristu.

Dnešní pipa má čtyři struny, při hře spočívá téměř kolmo na klíně hráče a drnká se na ni prsty, často s umělými nehty.

Cimbál yangqin (jang-čchin)

Cimbály se do Číny rozšířily z Persie asi v 16. století po Kristu.
Dnešní veliké yangqiny nejsou kvůli své váze právě nejpraktičtějšími nástroji, nicméně lze se na ně poměrně rychle naučit hrát.

Loutna (banjo) sanxian (san-sien)

Sanxian znamená doslova "tři struny". Jedná se o třístrunnou loutnu s dlouhým krkem bez pražců a hranatým rezonátorem opatřeným membránou z hadí kůže.

Loutna ruan (žuan)

Nástroj velmi podobný kytaře, s kulatým rezonátorem a čtyřmi strunami.

Klapačky paiban (pchaj-pan) a woodblock (dřevěný štěrbinový bubínek) diangu (tien-ku)

Paiban se drží v levé ruce, diangu leží na stole a klepe se na něj paličkou v pravé ruce.

Sada perkusí není v žánru Jiangnan sizhu povinná, ale ke správnému feelingu přispívá nemálo. Zkušený bubeník se může ujmout kontroly tempa a přebrat tak funkci dirigenta. Klapačkami paiban udává těžké doby, diangu variuje patterny na lehkých, nejlépe spolu nebo komplementárně k rytmu melodických nástrojů.

Perkuse jsou však také nejvhodnějším nástrojem pro úplné začátečníky. Metra jsou obvykle jednoduchá, sudá (čtydobá a dvoudobá) a nástroje jsou technicky nenáročné. Hra na perkuse umožňuje seznámit se s melodickou složkou hudby nejlepším možným způsobem: aktivním náslechem.

Ústní varhánky sheng

Zvláštní funkcí ústních varhánků sheng v Jiangnan sizhu je vyplňovat texturu zvuku kvint-kvartovými harmoniemi.

Shengy používané v Jiangnan sizhu jsou obvykle kulaté se 17 trubicemi.

Na tento nástroj je možné zajistit výuku.

citera zheng

též známá jako guzheng, v české transkripci čeng resp. ku-čeng)

Čínská drnkací citera. V žánru Jiangnan sizhu se zheng uplatňuje zřídka, svými nezaměnitelnými glissandy však může zvuk ansámblu příjemně obohatit, zároveň může rytmicky suplovat cimbál yangqin. Více o zhengu se můžete dozvědět zde.

Chcete se naučit na tento nástroj?