čínské nástroje
citera zheng
též známá jako guzheng, v české transkripci čeng resp. ku-čeng)
Čínská drnkací citera. První zmínky o pocházejí už ze starověku. Nejstarší archeologické nálezy jsou datovány do 6. století př. Kr. Během dynastie Tang (7.-10. stol.) byl přenesen do Japonska, kde zdomácněl jako koto (koto do značné míry konzervuje podobu zhengu doby dyn. Tang). V té době na v Číně hrála i elita, po většinu své historie až do poloviny 20. století však byl zheng spíše nástrojem lidovým.
Poslechněte si hru na zheng.
Ve 20. století je možné rozlišit několik regionálních stylů hry na tento nástroj (např. shandongský a henanský na severu, chaozhouský a hakkský na jihu), které se vyvinuly většinou v kontextu komorních ansámblů strunných nástrojů hrajících místní žánry instrumentální hudby nebo doprovod k vypravěčství.
Od 50. let 20. století se začíná rozvíjet tzv. konzervatoristický styl, který se inspiroval západní klasickou hudbou a klade velký důraz na technickou virtuozitu. Nárokům tohoto stylu a moderních koncertních síní byla postupně přizpůsobena i konstrukce nástroje: celkově se zvětšily rozměry, počet strun se zvýšil na 21 z původních 13-16, začaly se vyrábět místo z hedvábí nebo ocele kombinovanou technikou s nylonem atd.
Struny se obvykle ladí do pentatoniky, k přelaďování a dolaďování slouží posuvné kobylky. V tradičních stylech se na zheng drnká prsty s připevněnými trsátky, napravo od kobylek. Levou rukou lze za kobylkami měnit napětí strun a tak měnit výšky tónu, vytvářet skluzy, vibráta a další mikrotonální ozdoby. V soudobé hudbě pro zheng se často využívá alternativních ladění a celé škály náročných technik pro obě ruce.
Na tento nástroj se můžete naučit i v ČR